Jasná výhra v Adamově (Adamov-Zlín A 3:5, 8. kolo, 9.2.2020)

03.03.2020

Už je to několik týdnů, kdy jsme vyhráli zápas v Adamově a udělali další velký krok směrem k záchraně. A přestože podle skóre to tak úplně nevypadá, byl to docela jednoznačný zápas bez větších dramat. Možná i proto mi trvalo několik týdnů, než jsem si konečně našel čas, abych o něm něco napsal. Za což se čtenářům omlouvám.

K osmému kolu jsme jeli do Adamova povzbuzení jednak předchozí domácí výhrou se Starým Městem a jednak celkově dobrými výkony v posledních několika zápasech. Sympatické bylo také to, že navzdory začátku února vládlo příjemné suché slunečné počasí. A tím pádem i cesta proběhla zcela bez problémů. Poprvé jsme navíc naplno otestovali Petrovo velké auto. A navzdory drobnému nepohodlí pasažérů v poslední řadě to možná nebyla poslední podobná cesta. 

Nejeli jsme sice v úplně nejsilnější sestavě, když z různých důvodů chyběli Jirka Hodovský a Kubové Krejča a Martinka (shodou okolností všechno "střelci" s nejvíce rezultativními výsledky z družstva). Ale přestože domácí Adamov (s jediným bodem v tabulce poslední) postavil více méně očekávanou sestavu, tak dohromady to pořád dávalo naši jasnou převahu na čtyřech-pěti šachovnicích (převážně vpředu) a elově přibližně vyrovnané dvojice na ostatních deskách. 

Misky vah se v zápase na naši stranu překlopily nečekaně rychle. Můj soupeř (mám štěstí na brněnské legendy, takže kromě pana Věcheta jsem si tentokrát už podruhé v lize zahrál i s panem Píšem) mě tak dlouho provokoval svým nevývinem, že mi nezbylo nic jiného, než ho prostě potrestat. Už v desátém tahu stojím lépe, v patnáctém korektně obětovávám figuru a ve dvacátém chytám dámu. Jinou věcí je to, že s převahou dámy a tří pěšců za dvě figury pak "dokážu" trápit sebe, spoluhráče i soupeře ještě dalších dvacet tahů včetně lehké časové tísně... Dokonce jsem měl pocit, že mého soupeře zbytek partie bavil víc než mě, jak pořád hledal a nacházel různé pasti, do kterých bych mohl navzdory velké materiální převaze spadnout. Ale nakonec jsem to dotáhl a vyhrál.

To už jsme ale měli jednobodový náskok, protože hned jako první vyhrál Dominik Kula na první šachovnici. Vlastně už ani nevím jak, ale černými vyšel ze zahájení lépe, vzniklé zápletky odhadl nebo spočítal také lépe a pak "najednou" stál na výhru a získával materiál.

S (de facto) dvoubodovým náskokem v kapse a s jedinou špatnou pozicí (Martin Hronek na sedmé šachovnici) jsme si mohli dovolit pro nás neznámý luxus a začít nabízet remízy jednu po druhé. A ještě ke všemu od těch nejjasnějších a potom od nejméně pěkných pozic. 

Nejdřív to myslím byla výměnná francouzská (Igor Srvátka na trojce černými), která snad ani nemohla skončit jinak.

Potom Kryštof Suchánek (8.). Ve své druhé druholigové partii v kariéře se do něj sice soupeřka černými pustila docela zhurta. Ale Kryštof všechny vazby pokryl, vývin zdárně dokončil a dospěl do jen mirně horší koncovky. Ta se určitě ještě dala hrát, ale soupeřka zvolila jistotu vrabce v hrsti a remízu přijala.

Martin Šenkýř (4.) myslím také spíš čekal odmítnutí remízy, ale místo toho přišel souhlas.

div>

Podobně Kuba Stančík (5.) byl sice většinu partie pod tlakem. ale na začátku časové tísně v sobě soupeř nenašel dost síly remízu odmítnout a bojovat dál.

div>

A vlastně totéž následovalo o chvilku později i u Petra Bombeka (2.). Po této páté remíze jsme měli už na kontě 4,5 bodu a jistotu výhry v zápase.

Nejspíš ve všech pěti remízových partiích zafungovala kombinace několika faktorů. Většinou vyšší elo na naší straně, od počátku nepříznivý vývoj zápasu pro domácí, jediný bod na kontě družstva v tabulce a k tomu buď začínající časové tísně nebo v předchozím průběhu nevyužité některé šance. Výsledkem byla tichá rezignace domácích, kdy nikdo neměl sílu být jediným statečným bojovníkem a zkoušet se zápasem něco udělat. Pro nás na druhé straně stolu docela nezvyklý pocit.

Nicméně měli jsme výhru v kapse a mohli jsme si dovolit další nepoznaný luxus - nechat se trápit posledního spoluhráče při obraně horší pozice, ale zároveň s vědomím, že zápas už je rozhodnutý. Martin Hronek (7.) navíc utekl hrobníkovi z lopaty, když po velmi nepovedeném zahájení (v jednom místě až +5, hodně dlouho mezi +1 až +2) postupně vyrovnával až nakonec chybělo jen málo, aby se z prohrané pozice stala dokonce pro něj vyhraná koncovka. Nakonec ale přece jen remíza.

Celkově tedy 5:3 pro nás při dvou výhrách a šesti remízách. A v součtu už druhý zápas po sobě bez prohrané partie - další pocit, který moc neznáme.

Celkově 12 bodů na kontě (tj. po osmi zápasech víc než vloni po předposledním kole), v tabulce lichotivé páté místo. A velmi blízko k záchraně...

Mirek Kocián