Podzimní část sezóny jsme zakončili na osmém místě s bilancí 2-0-3 a tedy se sympatickými šesti body (což bylo mimochodem o dva víc, než jsme o sezonu dřív měli ještě i po osmém kole). V lednovém šestém kole nás čekal šachový svátek, zápas ve Vlčnově s vedoucím družstvem soutěže.
Bylo jasné, že domácí neponechají nic náhodě a postaví nejlepší možnou sestavu. Zato ta naše se rodila těžce. S hosty problém nebyl (hráli Peter, Igor a Kuba Krejča), zato s kmenovými hráči to bylo špatné. Dominik Kula a Jirka Hodovský byli dlouho dopředu omluvení kvůli škole. Ty měli nahradit Martin Hronek a Mirek Veselý. Kuba Martinka sice v týdnu marodil, ale chtěl se včas uzdravit a zápas hrát. Ale v pátek definitivně zjistil, že to nezvládne. A protože mezitím se omluvili i někteří možní náhradníci, do sestavy se poprvé dostal Kryštof Suchánek, úplně poslední člen naší soupisky. Paradoxem bylo, že Kryštof si nominaci "vysloužil" ani ne týden poté, co v ZKP po hrubce ztratil figuru hned v zahájení. Ale na výběr jsme neměli ani on, ani já. No a když už to konečně vypadalo, že mám sestavu kompletní, tak se v neděli v 7:20 ráno SMSkou omluvil Mira Veselý, kvůli nemocnému dítěti celou noc bojujícímu s horečkou. Co teď? Velice reálně hrozilo, že k zápasu proti nabušenému vedoucímu Vlčnovu pojedeme trapně v sedmi! Naštěstí se obětoval Jirka Hodovský a tak se opět jednou vyplnilo moje oblíbené úsloví "Kdo se první omlouvá, ten nakonec hraje". Problém byl v tom, že Jirka potřeboval nutně být ve 13 hodin zpátky ve Zlíně. K tomu se ale ještě dostaneme...
Při porovnání ela jednotlivých dvojic to bylo jednoduché. Domácí měl převahu všude, většinou mezi 150-200. Jen u Martina Šenkýře (4) s M. Babulou to bylo "jen" 50 bodů a naopak u Kryštofa Suchánka (8) s Pavlem Dubinou to bylo přes 300 bodů. Naší jedinou výhodou tak byl fakt, že jsme opravdu neměli co ztratit.
Zápas ale začíná příjemným překvapením. Domácí Jarda Buráň s naším Martinem Hronkem (7) nejdřív (podle očekávání) dostane zákaz přijmout nabídku remízy. Pak ale Martina jasně přehraje, korektně obětuje figuru a ... místo vítězného úderu si vybere slabší pokračování, po kterém mu zůstane figura méně. To jej tak rozhodí, že partii okamžitě vzdává, přestože může jednoduše vynutit remízu věčným šachem. Takže vedeme 1:0, ani nevíme jak.
V dalších partiích se sice černými držíme velice slušně, ale zato bílými nezískáváme žádnou výhodu, spíš naopak.
Potom se zápas jakoby překlápí k očekávanému průběhu.Kryštof Suchánek (8) sice při své druholigové premiéře nezahrál špatně, ale na letos skvěle rozjetého Pavla Dubinu stejně neměl šanci.
Na poslední chvilku zaskakující Jirka Hodovský (6) byl kvůli výše uvedeným komplikacím nucený hrát a tempo. Za normálních okolností by to s Petrem Koutným mohla být nadějná taktika a ten by se mohl nechat strhnout. Ale bohužel to vzal tentokrát strašně zodpovědně, všechny tahy poctivě promýšlel a nakonec (celkem logicky) Jirku přepočítal. Tato partie byla pro nás hodně smolná, protože normálně Jirka takovéto pozice a koncovky spíš vyhrává, než aby je prohrával. Hodně smolně odevzdaný bod.
Do třetice prohrál také Kuba Krejča (3). Ten v mírně horší pozici a ve vlastní časové tísni velice zajímavě obětoval figuru. Soupeř ale bohužel našel sérii jediných správných tahů. A i když Kubu na čas skoro dohnal, tak materiál navíc udržel a partii vyhrál.
Z našeho vedení 1:0 tak bylo 1:3 a mohlo by se zdát, že zápas byl rozhodnutý. Ale opak byl pravdou.
Mně s Petrem Kapustou (5) totiž tentokrát mimořádně sedla partie a konečně se mi podařilo dobře rozehranou partii dotáhnout až do konce. Ještě na štěpánském vlčnovském rapidu jsem s ním ošklivě prohrál, teď mi ale vyšla příprava na partii a Petra jsem nečekaně brzo zaskočil. Pak se partie několikrát přelévala. Bylo vidět, že Petr je silnější hráč než já a chvílemi mě přehrával. Zároveň ale také nebyl aktuálně zrovna ve formě (před touto partií dvě nebo tři prohry za družstva v řadě). Nakonec jsem zvládl časovou tíseň, složitou pozici i realizaci výhody v koncovce. A vyšla z toho jedna z mojich nejlepších partií. A také snížení zápasového stavu na 2:3. (Ještě se sluší dodat, že Petr mi to o pár týdnů později zase oplatil i s úroky na turnaji v Bezměrově).
Sice jsme tedy prohráli, ale rozhodně se vztyčenou hlavou a po boji. Uhráli jsme sice několik cenných jednotlivých výsledků (výher i remíz), ale na celkový úspěch družstva to tentokrát nestačilo. Potvrdili jsme si však, že dokážeme hrát vyrovnané zápasy s kýmkoliv. A toto vědomí se nám pak hodně hodilo v dalších zápasech.
